Stanislav Krychle Kovář  –  Sprosťákem z nouze

Tak abyste rozuměli, nikoliv z bídy, tedy hmotného či finančního nedostatku (jsemť učitel, tedy bohatec), ale z nemožnosti nalézt jiný vhodný přídomek. Všechno už je obsazeno, rozebráno a mnohdy rozkradeno mými před-chůdci. Takový přídomek není arci určen k ozdobě jména na náhrobku (tam bude jiný, zlatem na černé žule vyvede-ný a to: majitel imaginárních realit), ale slouží v kritikách, recenzích a oslavných traktátech k výstižnému označení "starého  známého." 

Jen tak namátkou několik příkladů: Otakar Březina - mystik, Jiří Suchý - poetik, J. H. Krchovský - nekrotik, Jaroslav Hašek - etylik, Miloš Zeman - septik, Miroslav Florián - bolševik, Jan Rybák - pitomec. Mohl jsem tento úkol ponechat mým životopiscům, ale kdo mi zaručí, že nedopadnu hůře než posledně jmenovaný? A tak jsem si tedy vybral a svoji tvorbu přizpůsobil. Věřte, nebylo to lehké. Často se mi některá slova jen obtížně dařilo uvolnit z péra a několikrát jsem se na to chtěl vysrat, ale vytrval jsem. A až si za rok budou literární vědci klást otázku, kdo že to letos získal Nobelovu cenu za literaturu, dostane se jim odpovědi: "no přeci z nouze ten starý sprosťák."

 Do(o)uška:

 V hloubích století minulého skandovávali jsme s oblibou a se zanícením báseň tklivého názvu ‚Delirium tremens eklhaft.‘ I dorecitovavše k finále „plž slizkým hlasem zaskřehotá: ‚Není co pít!‘ – jen vůně hnoje dolétá sem monstrózní,“ nikdy jsme neopomněli dodat: „napsal Stanislav Kovář.“ 

  Dnes i do budoucna, dokud nezblbnu totálně a neztratím poslední zbytky glancu a paměti, hodlám se pyšnit, že jsem to tímto právě já, kdo smí dílo svého geniálního volyňského sourodáka prezentovat i ve světě internetu, jehož vábení posud zdárně odolával.

Při listování výtisky Standových sbírek Shluk slizkých písní (Dictyostelium discoideum) a Procházka s Růžovým krabem jsem ovšem paradoxně pociťoval i smutek; přišloť mi žel, že jeho básně nemohu publikovat všechny... To ovšem jen chvílemi, v čase ostatním jsem radostně výskal a halekal a juchal a hýkal a ržál a řval smíchy, anžto niterné dílo Stanislava Krychle Kováře jest krom poezie i děsná prdel!

-pterodaktyl-